Ahoj všem!
dnes jsem dočetla naprosto parádní knížku a mám sto chutí křičet do světa, že tohle musí přečíst každý. Jak asi ti z Vás, co mě znají, očekávají, nebude to lehké téma.
Columbine je název střední školy v Coloradu, kde se v roce 1999 odehrál jeden z nejhorších masakrů v podobě střílení na střední škole, kdy dva studenti - Dylan Klebold a Eric Harris - zastřelili 14 svých spolužáků, 1 učitele a přes 20 dalších zranili. A to je ještě malé číslo vzhledem k tomu, že ve školní jídelně nastražili bomby, které měly vybouchnout v době největší špičky - naštěstí, díky chybě v kalkulaci spínače se bomby nikdy nespustily.
Vezmu to odzadu:-)
Dva teenagři, 17 a 18 let, vtrhnou do školy a postřílí několik svých spolužáků (naprosto náhodně) a spáchají sebevraždu. I tohle jsou něčí děti. Z jakých rodin myslíte, že někdo takový pochází? Rozbitých? Nefunkčních? Možná děti rodičů tak moc zaneprázdněných, že se o vlastní děti ani nezajímají a tak si nevšimou, že jejich dítě jim pod nosem plánuje otřesný masakr?
Chyba.
Sue Klebold - Matka Dylana - nyní po 16 letech napsala knihu s názvem A mother´s reckoning: Living in the aftermath of tragedy. Kniha je podle mě naprostý unikát, protože jsem na nic podobného nikdy nenarazila. Matka vraha popisuje, jak se vyrovnávala s tím, že její dítě, z dobré rodiny, o kterém neměla nejmenších pochybností, je považováno ostatními za monstrum.
Spousta lidí si myslí, že rodiče těch kluků jsou přímo odpovědní za to, co se stalo. Dobrý rodič by si přece všiml, že jeho dítě má problém, schraňuje zbraně a plánuje vystřílet střední školu. Sue ale v knize popisuje, jak je možné že i dobrý rodič si něčeho podobného nevšimne.
Další téma, kterým se Sue zabývá, je fakt, že ona - jako matka - přišla o své dítě. Její dítě spáchalo sebevraždu a i přes to, že zároveň zabil ostatní, je to pořád její dítě a ona pro něj truchlí. Pod náporem dané tragédie se na tohle trošku zapomíná. Všichni oplakávají oběti masakru a vrahy neoplakává nikdo....tedy skoro. Sue je pořád rodič a své dítě bezpodmínečně miluje. V momentě, kdy je ale celá komunita zasažena takovou tragédií, zkuste si otevřeně stoupnout a říct, že pláčete pro vraha. Spousta lidí vám to dá náležitě sežrat.
V druhé půlce knihy se Sue soustředí na téma depresí a jiných psychických poruch u náctiletých, které (údajně, přebírám z knihy) často v podobných tragédiích hrají obrovskou roli. Některé symptomy jsou často považováný za příznaky "náctiletosti" spíš než náznak nějakého problému. Když se 17 letý teenager bude zavírat často v pokoji, moc toho nenamluví a bude ráno dlouho spát, většina lidí to přičte tomu, že je to prostě náctiletej puberťák a ti takoví bývají. Málokoho napadne, že to může být příznak deprese či jiné poruchy.
Ta knížka je opravdu unikát a všem, které tohle téma zajímá, ji vřele doporučuji. Ač se v tom vůbec nepohybuji, myslím, že každý, kdo pracuje s náctiletými nebo ve školství, by si z této knížky mohl něco odnést.
Knížku jsem bohužel na mém oblíbeném bookzz.org nenašla a koupila si ji normálně na telefonu přes iBooks za 13,99 EUR. Veškeré zisky z této knihy jsou věnovány na prevenci sebevražd u náctiletých.
Pokud by Vás zajímala tragédie Columbine jako taková, můžu Vám doporučit další perfektní knížku s jednoduchým názvem Columbine od autora jménem Dave Cullen. (Je dostupné i na bookzz.org) Je to komplexní popis toho, co se vlastně stalo, životy Erica a Dylana a dynamiku jejich přátelství poukazující na to, jak se vzájemně potřebovali - Dylan se sebevražednými a depresivními sklony v kombinaci s Ericem, který projevoval rysy psychopata, vyústili v tragédii, kterou by samostatně nespáchali. Popis jejich osobností a charakterů se snaží najít náznak toho, jak se z obyčejných dětí z dobrých rodin, hrajících po víkendech baseball a fotbal stali naštvaným párem teenagrů, kteří naplánovali jeden z nejhorších masakrů. V knize jsou kromě samotného průběhu toho masakru a vrahů popsány i životy obětí a raněných. Cullen se věnuje i samotné střední škole, šikaně, obecně kultuře high schools atd. Jednoduše řečeno se snaží najít odpověď na otázku, na kterou se všichni ptají: PROČ? V knížce jsou vyvráceny i mýty, které Columbine doprovázejí, jako například to, že ti kluci byli šikanovaní populárními dětmi a tak se prostě jeden den naštvali a boooom.....což není vůbec pravda. Je to psáno čtivě, člověk tím prosviští jak nějakou beletrií.
Pokud preferujete video, dokumentů o této tragédii je několik. Můžete začít na youtube tímto:
(Omlouvám se za grafický náhled, ale změnit to nejde:-/)
Sue Klebold také v souvislosti s vydáním své knihy poskytla první rozhovor po 16 letech a to ABC pro jejich segment 20/20, na který se můžete podívat zde.
Víc už toho pro dnešek nemám, tudíž přeji krásný pátek a ještě lepší víkend!
Mějte se krásně!
K.
