Ahoj všem!
protože se většina z Vás u minulého článku královsky bavila, mám tu pro Vás další epizodu ze seriálu "Karolína si půjčuje dopravní prostředky!". Tel Aviv má spoustu zajímavých čtvrtí a oblastí, proto projít všechno po svých zabere čas, který jsme my při naší krátké návštěvě Izraele neměly. A tak jsme se rozhodly půjčit si kolo. I v Tel Avivu frčí trend městských kol, kdy si relativně za pár peněz půjčite ve stojanech rozsetých po městě kolo, a pak jej opět vrátíte. Z kreditky se Vám strhne určitá suma dle hodin a většinou je to za stejnou cenu, ne-li levnější jak MHD. A navíc vyjezdíte tu místní kuchyni, kterou si na dovolené dopřáváte. Win Win.
V Tel Avivu najdete tento servis pod názvem Tel-O-Fun. Do 30 minut jedete zadarmo, pak platíte 6 ILS (cca 40 Kč) za půl hoďky. Detaily k cenám najdete zde.
Po pár peripetiích s rozbitým terminálem u stojanu konečně získáváme vytoužená kola. Mamka, která na kole sjezdila půl světa, si trošku nejistě zvyká na městskou skládačku, ale jedem, hurááá! Vítr ve vlasech, komáři v puse, prostě idylka. Po asi půl hoďce dojedeme k Eretz muzeu, které má uvnitř například planetárium či archeologické vykopávky. Slezeme z kola, každá si jdem k volnému stojanu.
Kolo má na sobě krabičku s takovým tunýlkem. Do tohoto tunýlku strčíte železnou tyč, která je přidělaná ke stojanu a zmáčknete čudlík. Vyjede hrot, který vlastně projede tou zastrčenou tyčí a tím je kolo vráceno. (Při půjčování tenhle hrot zase vyjede nahoru a tyč jde jednoduše vyndat a kolo odvézt).
Názorné video zde: https://www.youtube.com/watch?v=WxKxSolDVFg&feature=youtu.be
A já, tele, jsem zmáčkla ten čudlík dřív, než jsem zasunula tyč do tunýlku. Hrot vyjel ven a ta tyč do už nešla zastrčit a mě tak to kolo nešlo vrátit. Pokuta za nevrácené kolo? Cca 30 000 Kč. Tahle suma se Vám ostatně na kreditce zablokuje a odblokuje se právě vrácením kola.
Polévá mě horko. Ale v klidu. To přece musí nějak jít. Snažím se zachovat klid, zatímco mamka mi panikaří za zády.
Strkáme do tunýlku prsty, klíče, cokoli, čím si myslíme, že odstranímeten zatracenej hrot, kterej to všechno blokuje. Bez úspěchu.
U terminálu je číslo na zákaznický servis a já tak vytahuji telefon a volám. To zas bude mít operátor radost:D
Než se proklikám tam, kam potřebuji, ozve se:
Děkujeme za zavolání. Všichni naši operátoři právě hovoří se zákazníky, kteří se dovolali před Vámi. Vaše pozice ve frontě je 18.
18?! Cože?!?!?! Teď mi vhrknou slzy do očí, spíš vzteky, než nějaký smutkem. Krátím si čekání tím, že počítám, kolik mě stojí tento úžasný telefonát, když platím 30 korun za minutu.
Během mého telefonátu se mamka snaží zastavit kolemjdoucí, kteří vypadají jako místní a třeba by nám mohli poradit. Překvapivě jí nikdo nezastavuje.
Napětí stoupá, protože právě mi automat na lince oznamuje, že jsem se dostala na pozici ve froně číslo 3!! V tom se ozve:
Vážený zákazníku, uvědomujeme si, že čekáte již dlouho, proto bude Vás hovor nyní ukončen. Jeden z našich operátorů se Vám ozve hned jak to bude možné. Proto zadejte své telefonní číslo, abychom Vám mohli zavolat.
V tu chvíli mám fakt pocit, že mě omejou. Provolala jsem několik stovek za to, že jsem se vlastně nikam nedovolala?! Pomoc! Tak zadávám telefonní číslo a dalších 5 minut sedím bezradně na obrubníku a hypnotizuju očima telefon....doufám, že někdo zavolá. Horší jak za dob randění s pevnou linkou!!
Kousek od nás stojí policejní auto a nechám se mamkou ukecat, abych se ho šla zeptat, jestli nám nepomůže. V tu chvíli už ochotná zkusit fakt cokoli a vyrážím zaťukat na okénko policajního auta.
Myslím si, že mě pan policista pošle někam, ale k mému překvapení vystupuje a jde se na to podívat. Asi ho dvě pomatené a bezradné Češky obměkčily:-)
 |
| Jak jsem měla pořád v ruce telefon, mám tu jednu omylem cvaklou fotku. |
Zkouší nejdřív to, co my. Šťourá bezradně do tunýlku a snaží se ho odblokovat. Poté se snaží zastavit kolemjdoucí, jestli náhodou neví, jak to funguje. Narozdíl od mé mamky mu zastaví každý na koho ukáže.
Pak zkouší volat nějakým svým kamarádům a pořád nic. Vysvětluji mu potíže se zákaznickou linkou, ale pamatuji si, že je tam zvlášť číslo pro anglicky mluvící a pro hebrejsky mluvící. Ptám se tedy, jestli by byl ochotný zavolat na tu linku v hebrejštině, že třeba tam bude míň volajících a nebude muset čekat v tele-frontě na 18. místě. Pan policista zvedá telefon a zkouší to.
Než abych tám stála jak tvrdý Y, tak volám znovu, na anglickou linku. Protože od doby, co jsem zadala své telefonní číslo, uběhlo tak 20 minut a pořád mi nikdo nevolá.
K mému překvapení jsem tentokrát na 6. místě ve frontě a tak s policistou postáváme a čekáme, kdo se dovolá dřív. Po asi 10 minutách se mi ve sluchátku ozve lidský hlas! Jásám! Evidentně se tohle zablokování děje celkem často a osoba na drátě mi kolo odblokuje na dálku, po té, co řeknu jeho číslo. Tentokrát pláču zase, ale štěstím:D
Policistovi poděkujeme a jdeme konečně do muzea. To ale za chvilku zavírá - protože celou touhle komedií jsme strávily skoro hodinu a půl. Dáme si aspoň džus a po cestě zpátky se rozhodnem, že si to kolo půjčíme znovu. Jednak abychom nahnaly čas, který jsme teď ztratily a hlavně po svých by to fakt nešlo a musely bychom na rychlo shánět nějaké autobusy. Tím, že je vše v hebrejštině, tak to nejde tak hladce, jako když si všechno naplánujete v latince. Hlavně teď už víme, jak to chodí, že jo.
Projíždíme si podél městských pláží, užíváme si, až nakonec v Old Jaffa je na čase kolo vrátit. A co myslíte? Tentokrát ten čudlík zmáčkne blbě mamka:D Byla tak vystresovaná z toho, aby to zmáčkla dobře, až to zmáčkla špatně! Přemýšlím, jestli se jít utopit hned nebo až za chvíli:-)
Zvedám telefon a psychicky se připravuji na to, že provolám další milión, než se dovolám někomu, kdo kolo odblokuje. K mému překvapení jsem hned na druhém místě a během pěti minut je kolo odblokované.
Pravděpodobně je mé telefonní číslo u Tel-o-fun na černé listině blbečků, kteří nezvládnou vrátit ani to blbý kolo. Vzhledem k tomu, že za 4 týdný jedu zpět na místo činu, každý večer před spaním si vizualizuji správný postup mačkání čudlíků na kole!!!:-)
Krásnou neděli!
K.
