Monday, April 27, 2015

Gdaňsk za hoďku a půl - nejlepší cupcakes a nejhorší taxikáři!

Ahoj všem!

nějak se mi ty destinace začínají kupit! A tak teprve dnes přináším "report" z Gdaňsku, kde jsem minulý týden měla pár hodin volno na cestě do Osla. Přes Polsko jsem našla nejlevnější letenky (cca 60 eur roundtrip) a tak jsem se do Norska vydala přes Gdaňsk a zpět přes Varšavu.

Gdaňsk, polská riviéra severu a rodné město nedávno zesnulého Guntera Grasse, byl stejně jako Varšava po válce teměř srovnán se zemí. Na samotném centru to ale dle mého není vůbec znát a abych řekla pravdu, staré město mi celkem připomínalo holandská a belgická náměstí s charakteristickými štítovými domy. 


Protože jsem měla 3,5 hodiny na přestup na letišti, jela jsem do města taxíkem (cesta cca 20 minut) s tím, že tam budu chviličku pobíhat a pak se svezu zpět na letiště. Lepší jak dřepět na letišti a čučet do zdi. Mapu jsem si vyprosila hned na letišti v infostánku, nechala si zakreslit nejkratší cestu přes město k promenádě a rychlovýlet začíná.


Nechala jsem se vyhodit kousek od hlavního nádraží, hned za Amber Museum - muzeum jantaru. Překvapivě jsem tam nešla...ne, teď vážně - napadlo by Vás, že existuje museum jantaru?




Proběhla jsem ulicí Dluga ke kostelu sv. Marie, což je největší cihlový kostel na světě. A je tak strašně velikej, že se mi fakt nepodařilo ho vměstnat na fotku, tak jsem si vyfotila aspoň jeho model:D Do kostela se údajně vejde až 25,000 lidí. Dobrá párty. 





Obejít samotný kostel kolem do kola je celkem vycházka, ale aspoň se můžete pokochat krásnými domečky jak z pohádky.

Pár kroků od kostela je pak ulica Mariacka, která je jedna z nejkouzelnějších ulic, které jsem kdy viděla. Kamené schody, kovové zdobení a spousta malých obchůdku s bižuterií z jantaru. Člověk má pocit, že za rohem musí stát princezny v šlehačkových šatech, babičky s proutěnými košíky a prostředkem se co nevidět prožene královský šašek. Bohužel mi nepřálo počasí a tak to na fotkách vypadá trošku pošmourně.





Mariacka mě dovedla až na hlavní promenádu, kterou jsem chtěla primárně vidět. Ostatně když hodíte do Googlu "Gdaňsk", většinou uvidíte toto.

Dlugie Pobrzeže mě přivítalo deštěm a provokativně v dálce svítilo sluníčko. Takže zatímco jsem mokla v děšti (nejsem z cukru a navíc mám novou naprosto parádní parku!), tak na fotkách to vypadalo, jak mi nesvítí sluníčko:D

Ale je potřeba všude vidět pozitiva a aspoň tam v tom psím počasí nebylo moc lidí!





The Crane - jedna z budov charakterizujících Gdaňsk je prosím pěkně přístavní jeřáb (jo, musela jsem si to vyhledat:D) který dodneška funguje. Respektive je funkční, ale nikdo ho nepoužívá. Ve středověku se používal na překládání zboží. 

Prošla jsem celou promenádou až na konec a smutnila jsem, že nemám čas posedět si v některé z restaurací. Pomalu jsem se musela vydat zpět a vzala jsem to jednou z nehlavních ulic, protože jsem děsněj dobrodruh. 







Když tu najednou v dálce...mé oko zmerčí obrys kapkejku! Je to osud. 

Fajne baby -kapkejkárna na adrese Swietojanska 70/71 je jediný podnik, který jsem stihla navštívit a ještě že tak. Nejlepší cupcake krémy, které jsem kdy jedla. Čestný skautský.

A tak jsem si dala hned dva, že jo. 

Těsto brownie cupcake s borůvkovým krémem mě trošku zklamalo, protože bylo suché, ale ten krém! Takový dobrota! Stejně jako druhý mrkvový kousek. Pokud se v Gdaňsku někdy ocitnete, určitě Fajne baby navštivte. Vevnitř jsou jen asi dvě místa na sezení, takže pokud nebudete mít štěstí, můžete si je vzít s sebou třeba do přilehlého parku. I sympatická cena 6zl (40Kč) za kus ve Vás nenechá žádnou hořkou příchuť. Narozdíl od mé zpáteční cesty na letiště.








***RANT ALERT***

Při cestě z letiště do centra jsem se na infostánku zeptala, kolik by mě tak ta cesta měla taxíkem stát. Bylo mi řečeno 15 EUR. Platila jsem 13. Dostala jsem vizitku a při návratu jsem zavolala stejnou společnost, nahlásila jsem kde jsem a paní dispečerka mi slíbila, že tam za 5 minut někdo bude. Čekám 5 minut, čekám 10 minut, nic. Volám znovu...je mi řečeno opět 5 minut. A tak opět čekám pět minut....10 minut a opět nic. Protože fakt už nemám čas a hned za rohem stojí asi 5 taxíků, vyberu si toho, co vypadá nejsolidárněji. Ceník vypsaný na okně, jméno, číslo taxíku a povolení na palubovce, bere karty (protože u sebe nemám ani 1 zl:D), nasedám. 

Kontroluju, že zapne taxametr, svítí tam Zóna I, takže všechno sedí.

Nicméně když přijedem k letišti, chce po mě pán najednou 35 EUR! Hádat se neumím, ale zkouším to:-) Říkám, že vím, že standardní sazba je cca 15 eur a že 35 mu teda rozhodně nedám.

On mi na to vytiskne lístek, ukazuje mi, že celou dobu jel skutečně na správný tarif a nic tam nepřipočítal ani nepřidal. Jen a pouze jízdné v zóně I.

Chvíli přemýšlím, že po něm hodím 20 eurovku, kterou jsem žmoulala v ruce a uteču, ale za prvý na to nemám koule a za druhý jsem na zadním sedadle beztak zamčená:D 

Jsem rudá vzteky, ale pana taxikáře to vůbec nerozházelo. Napsal mi na lísteček zezadu svoje celé jméno, číslo taxíku, SPZ a číslo, na které si mám zavolat, jestli si chci stěžovat. Tím mi už úplně sebral vírtr z plachet a tak se vzdávám a nasupená platím. A pořádně u toho funím. Aby věděl:D

To mi popravdě trošku zkazilo dojem z jinak úplně kouzelného a nádherného Gdaňsku, kam bych se s klidem někdy vrátila na delší dobu!!

Letadlo do Osla jsem stihla a o tom za pár dní v dalším článku!

Byly jste v Gdaňsku? Nebo Sopotu? Co všechno jsem nestihla, povídejte!!:-) 

Mějte se krásně!
K.