Ahoj všem!
dnes tu mám pro Vás další čtyřku, tentokrát v papírově podobě, narozdíl od minula. Ze 4 knih se jedná hned 3x o fiction, což je u mě na pováženou, posuďte sami:D I tak si troufám říct, že je to celkem rozmanité. A taky "nové". Tedy rádoby. Marketingově.
Já chápu, že když knihkupec bude prodávat právě třeba Silent Wife jako NOVOU Gone Girl, tak se mu pravděpodobně zvýší prodej této knihy. Gone girl všichni milujou a tak se jasně nabízí, že tato kniha se jim bude líbit taky, pokud hledají něco podobného.
Jenže většinou, aspoň u mě, jde u těchto knih NOVÁ XYZ!!! spíše o zklamání. Málokdy je kniha lepší jak ta původní. Často jde o podobné téma, ale přesto je knížka vlastně úplně jiná a o to víc pak zklame.
1. The Silent Wife - A.S.A Harrison
V ČJ jako Tichá žena, např zde.
Jak píšu výše, jedná se o podobný styl příběhu jako Gone Girl. V něčem. Zdánlivě spokojené manželství navenek, ale uvnitř se už delší dobu rozpadá. Todd - manžel - svou manželku - Jodi - podvádí a ta se snaží sama sebe přesvědčit, že o nic nejde. Až se stane něco, co ani ona nedokáže překousnout a rozhodne se s manželovou nevěrou rázně zatočit.
Strašně dlouho mi trvalo, než jsem se do knížky začetla a těžko se mi určuje proč. Styl psaní mi celkem sedl, příběh měl spád až do konce, ale nějak se tím ne a ne prokousat. Možná proto, že mi obě hlavní postavy byly extrémně nesympatické. Jodi se sebou nechala zametat, přestože sama sebe i své okolí snažila přesvědčit o opaku. Todd byl klasický muž s krizí středního věku, který si myslel, že ho mladá milenka zázračně omladí. Extrémně těžké k nim cítit nějaké sympatie.
A ač zápletka nebyla jasně předvídatelná, tak se mi nelíbila ani trochu, protože byla těžce nedůvěryhodná. Chci Vás ušetřit spoilerů, tak to dál rozebírat nebudu ale je to asi jako by do Vás někdo strčil ve frontě a vy mu za to vyhodili do povětří auto, třeba:-)
Co mě vytočilo nejvíc byl konec. Kniha měla spád, ale nakonec se z ničeho nic začne rozebírat příběhem úplně mimo, z Jodiina dětství, který s celou zápletkou nemá absolutně nic společného. Vůbec nic. A jak jsem necítila sympatie ani k Jodi, ani k Todovi, její bratr mě nezajímal už vůbec! Jsem znova frustrovaná, jen o tom píšu:D
Takže prostě zklamání. To je asi jasný:D 3/5 jen kvůli tomu, že autorka je po smrti.
2.Thrive - Arianna Huffington
V ČJ jako Skutečný úspěch, např zde.
Pro změnu nové Lean In (Opřete se do toho) od Cheryl Sandberg. Nicméně tentokrát se mi "nová" líbila mnohem víc. Kniha Arianny Huffington, ano, té z Huffington post, pro mě byla mnohem víc reálná. Použitelná pro širší publikum, než to z čistě korporátního sektoru. Kniha je rozdělena na 4 kategorie, na který by se měl každý zaměřit - Well-being, Wisdom, Wonder a Giving.
Velká část knihy se točí kolem skutečnosti, že v dnešní době jsme pořád na příjmu, s chytrým telefonem přilepeným k ruce. Zážitky nejdřív fotíme, až pak prožíváme, a život tak utíká kolem nás, skrz obrazovky digitálních přístrojů. Kdo neposílá pracovní emaily ve dvě ráno, jako by nepracoval vůbec a když máte vypnutý telefon více než hodinu, nutně se Vám muselo něco stát:D Filozofie knihy - rodina, koníčky, objevování a soustředění se na tady a teď bez myšlení na to, jak to bude vypadat na instáči - nemůže nikoho urazit, naopak.
Self-help knížky jsou stále spíše doménou mužů. Respektive ženy je píšou taky, ale málokdy v oblasti kariéry a tak nějak "normálního" života, kdy většina z nás chce skloubit (náročnou) práci, rodinu, koníčky a u toho dobře vypadat a necítit se jak v posledním tažení. A proto doufám, že časem se jich dočkáme víc!
Ke konci knížka trošku ztrácela na čtivosti, protože tempo se zpomalilo a myšlenky se opakovaly. I tak za mě 4/5.
3. Angolský pochod smrti - Vladimír Kavčiak
Mám ji odsud.
Republikou před pár dny cloumal příběh dvou osvobozených Češek v Pakistánu (a já si u internetových diskuzí trhala vlasy, jaký jsme národ omezenců), ale málokdo ví, že v roce 1983 bylo na několik měsíců v Angole uneseno 66 Čechů, včetně žen a dětí, kteří museli pochodovat Angolou jako zajatci protivládních rebelů. Celkem ušli přes 1300 kilometrů a dalších 1000 zdolali na korbách zastaralých polských náklaďáků. Spousta z nich toto absolvovala s malárií, žloutenkou, tělem nakaženým různými parazity a jeden z mužů na cestě zemřel.
Tato kniha je fikce, založená na skutečné události - příběh skutečný, ale postavy vymyšelné. A zaplať pánbuh za to, protože pan Kavčiak většinu z unesených vyobrazil jako ukňourané, protivné naivky kterým by čtenář nejraději jednu vlepil. Ženy vyobrazeny jako hysterky, chlapi jako neschopní zbabělci. Hrůza děs. Vůbec nechápu proč? Když už píšu fikci, tak tam přece šoupnu aspoň jednoho člověka, kterému čtenář fandí, ne?:D Pan Kavčiak evidentně ne. A tak ač jsem si samozřejmě přála, aby vše dobře dopadlo a knihu jsem chtěla dočíst do konce, v průběhu čtení jsem dala každé postavě imaginárně aspoň tři facky, aby se konečně probrali:D
A ještě jedna věc, co mě maximálně točila. Autor knihy má v oblibě používat celá jména, což mě po pár stránkách děsně iritovalo.
"Mám hlad", stěžovala si malá Olinka Sýkorová.
"Musiš vydržet" utěšovala ji její maminka Vanda Sýkorová.
"Přidejte" pobízel je starý Sýkora
.
.
.
. grrrr :D
Za mě 3,5/5
Koho by zajímal skutečný příběh, celkem fajn článek je třeba zde.
4. Plavec - Joakim Zander
Mám ho odsud.
Dotěd mám knižní opici. Aneb nedokážu se začíst do nové knížky, protože stále žiju ve světě té předchozí - Zanderově. Víckrát jsem se zmínila o tom, že mě severské detektivky neohromily. A Martinusáci - které tímto zdravím!! - se rozhodli pokusit změnit mi názor a zaslali mi právě Plavce. A já jim za to neskonale děkuji.
Kniha má několik "hlavních" postav, ale dobře se v ní orientuje. Ze začátku se rozvíjí příběh každého jednotlivce, který se postupně spojuje a začne dávat smysl. Něajký "wow", "ahaaa", "to neeee" moment najdete na každé třetí stránce a tak je fakt těžké knihu odložit. Já ji s sebou táhla i do Lucemburku na celodenní chození po městě, protože jsem četla každou volnou chviličku - např ve frontě na lístky do Lucemburských kasematů:D Tak moc se mi to líbilo.
Pro mě naprosto nepředvídatelná zápletka/zápletky, nádherně vykreslené postavy a skvěle popsané okolí. Ač jsem ve Švédských přímořských městečkách nikdy nebyla, díky Zanderovi si dokážu přesně představit, jak to tam vypadá. Tohle je must read a i proto mu dávám 6/5. Jo, není to překlep. Hodlám tím i podarovat taťku, při nějaké vhodné příležitosti, ideální dárek!
A to je pro tentokrát všechno. Čeká mne x víkendů na cestách, tak se opět ponořím do tajů své čtečky a od papírovek si dám chvilku voraz.
Co zajímavého jste poslední dobou dočetli vy?
Mějte se krásně!
K.
