Monday, March 9, 2015

Barcelona - zapomenutá víza, asijské okénko a paella na kila!

Ahoj všem!


dneska se vrátím k loňskému podzimu, kdy jsem se plna očekávání ocitla v Barceloně. Už k odjezdu mám několik vtipných historek, o které Vás nemůžu ochudit. Celkově, když si po sobě článek čtu, se omlouvám všem, kteří čekají super tipy na to, kde se najíst a co navštívit. Dneska je to spíš formou deníku, protože mám na náš výlet opravdu parádní vzpomínky, na které do smrti nezapomenu.


Výlet byl dost spontánní. Když trošku odbočím, tak momentálně studuji v Holandsku a v rámci programu jsme rozděleni na studijní skupinky po 3-4 lidech. Seznam skupinek přišel ze studijního v emailu, ať se vzájemně najdeme a já se tak vydala hledat po jedné hodině své "study buddies", aniž bych tušila, jestli to jsou vůbec holky nebo kluci. Ono z asijských jmen toho člověk (já) moc nepozná. Díky bohu za Patriciu z Řecka :D




S holkama jsme se našly a vydaly se na večeři. V rámci "oťukávání" jsme se bavily o všem možném a padlo i téma cestování a destinací, které bychom chtěly navštívit. Já, Ivina (Indonésie) a Joy (Čína) ,jsme se shodly na tom, že bychom rády navštívily Barcelonu. Joy už měla výlet naplánovaný s tím, že v Barceloně žijí dva její kamarádi a že jestli chceme, ať se k ní přidáme.

Vytáhly jsme laptopy, připojily se na ty internety a během 10 minut objednaly letenky. Jedem.

Trošku mi to pak večer vrtalo hlavou...jedu na 4 dny do cizí země s lidma, kdy půlku z nich znám půl hodiny a druhou půlku neznám vůbec, ale co už. Těšení začíná:-)

Večer před odletem jsme s Ivinou zjistily, že nám ráno nejede dostatečně brzy vlak na letiště do Eindhovenu. To nás nemůže rozhodit, pojedeme teď a přespíme tam. Následně ale zjišťujeme, že letiště v Eindhovenu se, prosím pěkně, na noc zavírá :D Kdo to kdy slyšel?:D

Nakonec jsem přemluvila spolubydlícího, že nás tam ráno odveze autem. Řekl si o úplatek v podobě kafe a banana bread (dělám vynikající, u nás v buňce je z něj už pojem :D), což se mi zdálo fér.

Úspěšně jsme se tedy dostaly na letiště, projdem bezpečnostní kontrolou, čekáme na nástup do letadla, přičemž Ivina z ničeho nic zbledne a říká, že si zapomněla residence permit (vložka: Studenti mimo EU přijíždí do Holandska na vízum vydané na určitou dobu. Během platnosti víza si zažádají o tzv. residence permit, který vypadá jak naše občanka a na ten pak mohou cestovat dále po EU po uplynutí platnosti víza).


Má tu kartičku vyfocenou v telefonu a snaží se přemluvit paní na přepážce, aby ji pustila. Paní na přepážce překvapivě Indonésanky s doklady vyfocenými v telefonu do letadla nepouští:D


Tudíž já nasedám na letadlo, Ivina mě uklidňuje, ať se necítím blbě a že určitě dorazí hned jak si koupí novou letenku.

Parádně nám to začalo.

Chtěly jsme samozřejmě jet za co nejmíň peněz a tak jsem se poprvé v životě ocitla v hostelu, kde se spí po více lidech v "dorms". A bylo to naprosto úžasný!!

TOC Hostel Barcelona (který jsem vybrala já, se musím pochlubit) nás nadchnul. Necelých 20 EUR na noc za krásné moderní ubytování. Bazén na střeše (byla na něj už zima), parádní společenská místnost s knížkami, kulečníkem, plazmovkou, Mac počítače volně k zapůjčení. Čisté koupelny, čisté pokoje, milý personál, bar s levnými drinky a na La Rambla pěšky ani ne 10 minut. Bájo.



V hostelu jsem se sešla s Joy a jejím kamarádem Pai (muž:-)) a vydali jsme se hned na La Rambla a hlavně tedy na Boqueria, vyhlášený trh, který najdete v každém průvodci:-) Po nutném obdivování ovocných kelímků jsme zašli do koutů s exotičtějšími pokrmy a já tak ochutnala ústřice, dumplings a nějakou údajně korejskou věc. Co jinýho, ve Španělsku:D



Dále jsme se vydali přes Placa Reial až směrem k plážím. Na koupání už to na konci října samozřejmě nebylo, i tak však bylo válení v písku příjemným relaxem po dopoledních stresech. Už se blížil večer a tak jsme se vydali zpět do hostelu, kde na nás čekal další do party - Li. Opět muž, opět z Číny.


Spřádáme plány na večer a já se dozvídám, že v jednom klubu přímo na La Rambla se koná velká Halloween party. Travel buddies mi opatrně sdělují, že se jedná o party v gay baru a že Li a Pai jsou gay. Mé nadšení střídá dvojité nadšení a vydáváme se zpět na Rambla, kde zažiju ten nejúžasnější Halloween:-)

Když pominu fakt, že tolik krásnejch chlapů a sixpacků jsem na jednom místě dosud v životě neviděla, byla tam prostě úžasné atmosféra, vystajlované kostýmy, fajn hudba a super lidi. Jen to pití bylo drahý, takže jsem aspoň nebyla druhý den společensky unavena:-)

Ráno vstáváme na snídani do Teresa´s juicery, kde beru tekutou část svého dopoledního jídla a běžíme do Choku, o kterém sním už od přečtení článku od Markéty. S pupky nacpanými těmi nejlepšími kronuty a donuty se vydáváme do Parc Guell, který navrhl Gaudí.





 Park je nad Barcelonou, s výhledem na město a moře. Obdivujeme výhledy, samotný park/zahradní město i některé z budov připomínající perníkové chaloupky. Nejvíc se mi ale líbilo povídaní s mými novými kamarády. Oba jsou z Číny, oba za sebou mají studium v USA, nyní v Evropě a já, zvědavka, jsem se mohla vesele vyptávat na to, jak to vlastně v Číně chodí. Dostala jsem tak cca dvouhodinový crash course na čínský školský systém, čínský komunismus, jídlo, politiku jedné rodiny a ve finále, abych řekla pravdu, to ve mě zanechalo víc, než celý park dohromady, i když byl krásnej, o tom žádná:D


A aby té Číny nebylo málo, zakončili jsme to  - na mou žádost o další čínské okénko - celé obědem v jedné čínské restauraci hned po Parc Guell. Jméno jsme si bohužel nepoznamenala:-(

Pai a Joy testovali autentičnost tím, že se s obsluhou začali bavit čínsky. Následně zjistili, že paní je ze stejné oblasti jako oni a já jsem tak byla na další čtvrt hodinky z konverzace úplně vyloučena, protože zvládám jen znak a název kuřecího :D Každopádně, když jsem to chtěla autentický, mám to mít a paní nám uvařila něco, co údajně ani není v jídleníčku, ale je to typický pokrm pro oblast Shenzenu. Co to bylo, do dnes nevím, ale bylo to moc dobrý :D


Cestou zpět jsme to vzali skrz Passeig de Gracia, na které jsou umístěny Gaudího domy - Casa Amatller a Casa Battlo aneb opět perníkové chaloupky baby Jagy.

Pak už se chýlilo k večeru a byl čas jít vyzvednout Ivinu, která konečně dorazila i s vízem:-D Posíleni hostelovou Sangrií vyrážíme do Rambla del Raval, menší promenády pár set metrů od vyhlášené La Rambly. Po cestě si poslechneme pouliční muziku a dáme si tapas.

Na Rambla del Raval to zapíjíme nějakým místním proseccem (či co:D) a osaháme kočičku:-)

Večer zakončujeme v La Fonda restauraci, kam nás vzal Li s tím, že lepší Paellu v Barceloně ještě nejedl (žije zde už třetím rokem). Jen si na to vzpomenu a mám pusu plnou slin. Klasická Paella byla samozřejmě úžasná, ale co mě dostalo do kolen, byla Paella Negra nebo správně snad Arros Negra - paella obarvená inkoustem z olihně. S česnekovou omáčkou to byl opravdu food orgasmus nejvyšší kategorie a vydáte-li se do Barcelony, nesmíte černou Paellu, ideálně v La Fonda, vynechat!!!


S nacpanými pupky se odvalíme zpět do hostelu, kde lelkujeme ve společenské místnosti a poznáváme tak další lidi z různých koutů světa se super příběhy, které se sem bohužel nevejdou:-) Večer skáčeme na metro a vyrážíme na pláže s tím, že půjdeme do nějakého "beachfront" klubu. Po té, co po nás chtějí 20 eur vstupné, zůstáváme sedět na pláží a popíjíme pivo za euro...a vůbec nás to nemrzí:-) Musím říct, že mě trošku překvapilo, jak to večer na takové pláži chodí.

Hodně lidí totiž chodí do moře čůrat. A zároveň hodně lidí se tam chodí v noci (i v říjnu) koupat. Takže jeden čůrá, vedle něj se 10 metrů jinej koupe....a nikomu to nevadí:D

Třetí den vyrážíme na La Sagrada Famillia, asi nejznámější stavbu Gaudího. Já vám nevím, mě se to moc nelíbí teda. Jsem zastáncem tradičních "starých" chrámů a tohle, ač je to samozřejmě cool, jiné, Gaudíovské a originální, tak já bych to v Brně nechtěla:D  Musím říct, že mě překvapilo, že se to staví od roku 1882 až dodnes a plánované dokončení je až někdy v roce 2026. Prošli jsme to křížem krážem, což nám zabralo méně času, než jsme původně plánovali a vydali se na brunch do Giulietta - na Placa de Tetuán. Milá kavárnička s dezerty i slanými jídly, kam bych se rozhodně vrátila.

Pokračujeme na barcelonský Vítězný oblouk, který je prd vítězný oblouk, ale brána postavená jako vstup do výstaviště. Park za obloukem je celkem živé místo. Běhá tam spousta dětí...a mezi nima já:D Uznejte, že praskání mega bublin jsem si nemohla nechat ujít:-) Stejně tak jako úžasného loutkáře, který nás bavil fakt snad hodinu, nemohli jsme se od toho odtrhnout.




Joy se pak od nás musela odtrhnout, protože letěla o den dřív a já s Ivinou jsme se vydaly do Ciutadella Park. Po načerpání energie, pohlazení nekonečna psů a sledování jogínů jsme vyrazily na metro a hurá směr fotbalový stadion. Ivina je totiž obrovský fotbalový fanoušek a zatímco já se nejvíc těšila před naším výletem na žrádlo, ona se těšila na stadion:D


Fotbalové skvosty Vám nepopíšu, protože tomu prd rozumím, ale po hodinové foto-session se vším, na čem je napsáno FC Barcelona, jsme vyrazily zpět do města a vše opět zakončily v La Fonda - prostě nejlepší paella, vždyť to říkám:D

Po večerním zahánění smutku z odjezdu nad Sangrií v hotelu byl v neděli čas vyrazit zpátky za domácími úkoly, kvůli kterým naše skupinka vlastně vůbec vznikla:-)

Doufám, že se do Barcelony brzy vrátím a prošmejdím ji důkladněji, protože mě skutečně příjemně překvapila. Jak už to tak bývá, člověk občas jede do vyhlášených destinací pln očekávání a pak se žádné WOW nekoná. Jindy jedete bez plánů a očekávání a odjet se Vám nechce ani trochu!

Mějte se krásně!
K.

P.S.: Přínosné články o Barceloně najdete u Terezky zde  a zde